Různé vědecké studie v posledních dekádách zaznamenávaly častější rozvody v rodinách s prvorozenými dcerami. Jejich autoři doposud tyto poznatky spojovali s kulturní či sociální preferencí synů nebo s tím, že otcové mají kvůli potřebě mužského vzoru větší motivaci setrvávat ve vztazích, z nichž vzešel mužský potomek. Podle nových poznatků je však vysvětlení jinde. "Rizikové" začínají být dcery až po dosažení 13 let, pokud by tedy otcové skutečně preferovali syny, nepotřebovali by pravděpodobně víc než desetiletí na to, aby si to uvědomili.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Vysvětlením tohoto jevu se ve své práci zabýval český vědec Jan Kabátek z Univerzity v Melbourne a David Ribar ze Georgijské státní univerzity v nové studii uveřejněné v časopise Economic Journal. Dvojice výzkumníků pracovala s uceleným vzorkem více než tří milionů registrovaných manželství a partnerství v Nizozemsku, s přesnými údaji o datech svateb, narození dětí a rozvodech, a menším vzorkem dat ze Spojených států.

Poznatky jejich korelační studie naznačují, že prvorozené dcery skutečně mírně zvyšují pravděpodobnost rozvodu rodičů oproti prvorozeným synům. Dochází k tomu však teprve po dosažení puberty. Před 12 rokem života nevede výchova dcery k větší pravděpodobnosti rozvodu než výchova syna.

Souhrnný "efekt dcery" podle Kabátka a Ribara sice existuje, ale pouze v relativně malé míře. V Nizozemsku se před dosažením dospělosti rozvede 20,12 procenta rodičů synů oproti 20,48 procentům rodičů dcer. Rozdíl 0,36 procentního bodu tak podle studie představuje zvýšení pravděpodobnosti rozvodu o 1,8 procenta. Tato pravděpodobnost však po třináctém roce vzroste na pět procent a v patnácti letech dosáhne vrcholu dokonce devíti procent, následně se pak k devatenáctému roku vrací do normálu. V amerických datech, která jsou oproti nizozemským řídčeji rozptýlená, jsou tato čísla dvojnásobná.

Podle doktora Kabátka vysvětlením není otcovská preference synů, ale spíše větší hádky mezi rodiči o výchově náctiletých dcer, které mohou vycházet z rozdílných přístupů k genderovým rolím. Obdobnému závěru by nasvědčovaly i poznatky staršího průzkumu mezi nizozemskými domácnostmi, který potvrdil, že mezi rodiči náctiletých dcer jsou častější rozpory o přístupu k výchově a větší nespokojenost s celkovou kvalitou vzájemných vztahů. Matky náctiletých dívek uvádějí častější neshody se svými partnery v otázkách financí a jsou více otevřené myšlenkám na rozvod.

V období puberty také podle starších průzkumů dochází k vyhrocování vztahů mezi dcerami a otci. Obecně nejčastějším předmětem sporů mezi rodiči bývá to, jak moc mají kontrolovat jednání a volby svých teenagerů v otázkách toho, jak se oblékají, s kým chodí nebo kde pracují. 

Kábatek s Ribarem ale zároveň odhalili, že mezi typy rodičů existuje jedna výjimka, na níž se tyto problémy nevztahují. Páry, v nichž otec vyrůstal se sestrou, jsou podle jejich poznatků vůči efektu dcery veskrze imunní a ke zvýšení pravděpodobnosti rozvodu u nich nedochází.

Podle autorů to může být způsobeno více rovnostářskými postoji vůči genderovým rolím nebo díky lepšímu chápání náctiletých dívek a jejich rodinných interakcí. Možnost v průběhu vlastního dětství vnímat svět z perspektivy vlastní sestry tak podle časopisu The Economist funguje jako určitý druh "společenského očkování" a slouží jako protilátka proti lpění na tradičních rolích, které v pubertě mohou být předmětem popsaných sporů.