Gorily se uzdravily, ale koronavirus může být pro ochranu ohrožených zvířat fatální, říká šéf pražské zoo Bobek

HN: Jak se daří vašim zvířatům, která chytila koronavirus? 

Situace se vyvíjí. Nejdřív se nákaza prokázala v pavilonu goril u samce Richarda, který měl příznaky, a později také u samice Shindy, která příznaky neměla. Kamba sice byla při testování negativní, ale bylo jí špatně. Teď už se u goril situace zásadně zlepšila. U velkých šelem zatím nákaza postupuje pavilonem, po lvech, krátkouchých kočkách dostali covid i tři tygři. Mají příznaky, ale naštěstí to není příliš závažné.

HN: Jak se covid u zvířat projevuje?

Do určité míry podobně jako u lidí. Začali jsme již dříve testovat zvířata, která nejsou v pohodě, mají mokré oči, pokašlávají. Obecně jsou na covid citliví zejména primáti a šelmy. V lednu měly například v San Diegu covid gorily, nejstarší samec dokonce s dost těžkým průběhem. Museli mu dávat i monoklonální protilátky. Naopak u kočkovitých šelem nákaza probíhá bez závažnějších následků. Nasazuje se podpůrná léčba jako antipyretika nebo vitaminy, aby se jim ulevilo, naštěstí nic jiného není potřeba.

HN: Jak se zvířata testují? Strkat špejli tygrovi do čumáku, to si moc neumím představit.  

Testuje se z trusu. Pro nás je tak největší problém identifikovat, která hromádka je od koho. Chovatelé to musí bedlivě sledovat a pak se vzorky pošlou do Státního veterinárního ústavu. 

HN: Víte, jak přesně se zvířata nakazila? 

Přesně to samozřejmě nevíme, ale s největší pravděpodobností od chovatelů. Udělali jsme všechna představitelná opatření, chovatelé chodí v respirátorech, používají jednorázové rukavice, dezinfekční rohože, testují se, ale i přesto k přenosu viru došlo. Popravdě jsem to očekával, vzhledem k nástupu mnohem nakažlivější britské varianty viru a k virové náloži, která je v české společnosti.

HN: Dá se říci, že tak, jako je Česko nejpostiženější na světě, je i pražská zoo nejpostiženější ze všech světových zoo? 

V tuhle chvíli ano. Ale covid byl v San Diegu, opakovaně v Bronxu, v Barceloně… V této souvislosti je zajímavé, že koronavirus hlásí špičkové zoologické zahrady. Možná je to tím, že na rozdíl od těch menších testujeme, protože máme možnosti a kapacity. Kdybychom netestovali, tak asi řekneme, že s končící zimou mají tygři rýmu, a tím to uzavřeme.

HN: Jak vlastně zvířata reagují na to, že do zoo nechodí lidé? 

Některým zvířatům se podle chovatelů ulevilo. Třeba velkým kočkám, které prý chtějí svůj klid. Ale obecně to zvířata zaskočilo. Jsou přizpůsobená tomu, že věčně vidí kolem sebe ty dvounohé tvory, a když tam najednou nejsou, tak je to pro ně změna. A každá změna vyvolává samozřejmě ostražitost. Moc hezky to říkal Petr Velenský v souvislosti s leguány. Ti zdánlivě neteční plazi si lidí nevšímali, ale věděli o nich. A když zmizeli, tak si zjevně kladli otázku: "Sakra, kam se ti dvounožci poděli, co se děje? Co je sežralo? Musíme si dávat pozor, aby to nepřišlo i na nás!" Další aspekt je v tom, že gorilám i jiným zvířatům chybí podněty, které jim vytvářeli návštěvníci. Lidoopi návštěvníky sledovali, v případě gorilích mláďat s nimi i komunikovali.

HN: Jak to řešíte? 

Připravujeme pro ně obohacující programy. Což děláme i v normálním provozu, protože v lidské péči nemají zvířata podnětů tolik jako v přírodě. Třeba se zvířatům komplikuje přístup k potravě, ledním medvědům se zamrazí ryby a jablka do ledu nebo dostávají hračky, hlavolamy. Teď to samozřejmě musíme dělat mnohem intenzivněji, hlavně u goril. Mohu vám ukázat denní tréninkové plány, čím se budou bavit gorily.

HN: Čím třeba?

Například dostanou proutěné koule, ve kterých mají schované pamlsky. Budou trénované na odchod do protipovodňové věže. Dostanou bublifuky či bylinky, které je stimulují i čichově. Prostě dvakrát i vícekrát denně se v jejich pavilonu něco děje. Další věc ale je, že se stále se prodlužujícím uzavřením zoo si některá zvířata pro změnu zvykla na to, že tam lidé nejsou. Teď jsem zrovna chodil po zoo a uvědomil jsem si, jak jsou některá zvířata znepokojená, když se k nim přiblížím. To dřív nebylo.

HN: Takže až se zoo otevře, budete muset zvířata trénovat na přítomnost lidí?

Otevření bude určitě s omezeními a doufejme, že k němu dojde brzy, tedy ještě v době, kdy návštěvnost není enormní, tak si zvířata rychle zvyknou.

Prázdné zoo volají o pomoc

Dalších 13
fotografií

HN: Jak se uzavření projevilo na ekonomice zoo? 

Za loňský rok jsme měli o 600 tisíc návštěvníků méně. To jsou ohromné ztráty nejen na vstupném, ale i na tom, co by lidé utratili v restauracích, za suvenýry, za parkování. Propad příjmů za loňský rok odhadujeme na 90 milionů korun. A kdyby nás lidé nepodporovali, byla by ztráta více než 100 milionů. Lidé zvířata sponzorují. Zavedli jsme možnost koupit "stravenky" pro zvířata, moc za to všem, kdo pomohli, děkujeme.

HN: A jak to vypadá letos? 

Loni touto dobou jsme měli už přes 120 tisíc návštěvníků. Ztráty jsou tak už nyní hodně přes deset milionů a s nastupujícím jarem to poletí exponenciálně nahoru, protože v březnu už míváme za normálních podmínek návštěvnost 20 tisíc lidí za víkend. Propad příjmů bude stále závažnější.

HN: Jak ztráty kryjete?

Loni nám 45 milionů korun poskytl zřizovatel, tedy Praha. Začali jsme škrtat, šetřit. Máme naštěstí také rezervní fond, který je určen pro tyto situace. Po zkušenosti s povodněmi se snažíme rezervy držet. Mimochodem, znepokojuje mě, že existuje návrh ministerstva financí, že by se fondy (nejen ten rezervní) měly u příspěvkových organizací úplně zrušit. To by bylo pro organizace, jako je naše, fatální. Nejenže bychom neměli rezervu pro případ krize, ale nemohli bychom třeba z výnosů v doplňkové činnosti tvořit fond odměn a tím finančně přilepšovat našim lidem.

HN: Museli jste už někoho propouštět? 

Zaměstnávali jsme hodně lidí na dohodu. Pracovali v návštěvnickém servisu, u turniketů, na parkovištích. Ti museli dočasně skončit. Ale se zaměstnanci na hlavní pracovní poměr jsme se neloučili. Ve vztahu k tomu, jak je velká, provozujeme zoo s minimálním počtem zaměstnanců. Kdybychom propouštěli, zhoršila by se péče o areál, museli bychom rezignovat na návštěvnické programy a omezit chovy zvířat. To samozřejmě nechci dopustit.

HN: Dostali jste nějakou pomoc od státu? 

Od vlády jsme nedostali ani korunu. Jen každoroční dotace ministerstva pro životní prostředí na ohrožené druhy, což je 20 milionů pro všechny zoo v Česku, byla loni vyplacena dřív a letos se má o deset milionů zvýšit. Ale v kontextu propadů příjmů zahrad to je velice málo. Že by je někdo chtěl pořádně podpořit, to se nestalo. Reakce na naše žádosti byly doposud typu, že stát nemůže za to, že je pandemie, nebo "doba je těžká". Potřebovali bychom něco jako Covid zoo, když už podpůrných programů existují desítky. Ekonomická situace je hodně špatná.

HN: Lobbujete, abyste mohli otevřít dříve než třeba muzea, když jste na čerstvém vzduchu? 

Loni na jaře se otvíralo hodně narychlo, a to s omezeními, která z mého pohledu byla nešťastná. Opakovaně jsem žádal, aby s námi někdo komunikoval, ale od loňského jara se s námi nikdo z ministerstva zdravotnictví nebaví. Nechci tlačit na to, že se musí honem honem otevřít, ale alespoň podmínky by s námi někdo probrat mohl.

HN: Máte řadu projektů po světě, jak se jich situace dotkla? 

Všechno se přibrzdilo. V Kamerunu máme projekt Toulavý autobus, aby se místní děti naučily vztahu k pralesu a pochopily možnosti agrolesnictví. Autobus nějakou dobu nejezdil, pak jen omezeně. Pokud jde o Mongolsko, loni transport koní nebyl, letos nebude zase. Opozdila se i řada projektů v Austrálii. Jedeme na čtvrt plynu.

Covid-19 se poprvé prokázal u lidoopů. Nakazilo se několik goril v zoo v San Diegu, s rizikem počítají i v Česku

22. 1. 2021 ▪ 6 min. čtení

HN: Jak se projeví covidová epidemie na ochraně přírody?

Covid podle mého názoru poznamená perspektivy ohrožených druhů velmi zásadně. Mám informace ze střední Afriky, že se opět zvýšilo pytláctví, zvedla se konzumace bushmeatu (masa zvířat z volné přírody – pozn. red.). Je to tím, že jednak povolil tlak státní správy a neziskovek, které se podílejí na protipytláckých kampaních. Ale také tím, že se zavřely školy, zastavila se ekonomika, lidé přišli o peníze, takže obchod s bushmeatem je vítanějším příjmem než jindy. Část lidí vyšla zase lovit a chytat divoká zvířata. V Mongolsku se zase objevují problémy v poušti Gobi s nelegálními drobnými těžaři zlata, kteří ničí rezervaci. Hlavně se ale bojím dlouhodobých dopadů. Do budoucna bude na tyto záležitosti bohužel méně peněz a to nemůže zůstat bez následků. Obávám se, že řadu aktivit na ochranu biodiverzity nebude možné realizovat, protože na ně prostě nebudou peníze.

HN: Připravujete k vydání novou knížku. Co v ní bude? 

Je to kolektivní dílo Ztichlá zoo. Jde o obrazovou publikaci, která přibližuje období od března 2020 do konce února 2021. Uvidíte v ní, jak v různých ročních obdobích vypadala liduprázdná zoo, její každodenní fungování a samozřejmě obsahuje mnoho fotografií mláďat i různých událostí u zvířat, která kvůli covidu nemohli návštěvníci vidět na vlastní oči.

HN: Co tedy uvidí, až budou moci přijít?

Například 17. listopadu se narodilo mládě orangutana sumaterského, sameček Kawi. Sice bylo v prosinci ještě krátce otevřeno, ale lidé ho vidět nemohli, protože jsme nechávali indonéskou džungli uzavřenou, aby se tam nezanesl covid. To bude asi návštěvnicky nejoblíbenější přírůstek. Ale máme nová mláďata u řady dalších druhů, za letošek jich už může být tak 150.

HN: Jste šéfem zoo dvanáctým rokem, baví vás to ještě?

Moc. Je to pro mě naprosto naplňující. A jestli se chcete zeptat na politiku…

HN: Ano.

… tak do ní se nechystám, i když neříkám, že nabídky nebyly.