Základní škola Husova v Ústí nad Labem má v každém ročníku dvě třídy, ty se ale neliší jen označením A či B. „Áčka“ totiž patří pod základní uměleckou školu. Mají rozšířenou výuku hudební výchovy a od třetích tříd v nich probíhá on-line výuka, pokud se zrovna žáci kvůli protiepidemickým opatřením nemohou učit ve třídách. Děti z „béček“ si každý týden vyzvedávají ve škole úkoly na papíře a pak je zase nosí zpátky už vyplněné. K tomu mají možnost individuálních konzultací. „Jsou to děti z nemajetných rodin, většinou nemají připojení k internetu,“ vysvětluje ředitelka školy Jaroslava Pšeničková. Rodiny z „béček“, které internet mají a chtějí se učit on-line, dostávají kódy na připojení k výuce „áček“. „Rozhodla jsem se tak, abychom jim tu možnost nebrali. Stejně probírají to samé,“ říká Pšeničková.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Ve škole mají nyní zhruba deset procent dětí, které se školou nespolupracují. To odpovídá výsledkům nejnovějšího šetření České školní inspekce. Podle ní je v Česku stále bez spojení se školou deset tisíc dětí, padesát tisíc se jich pak neúčastní on-line výuky. Škol, kde on-line výuka neprobíhá nebo funguje jen omezeně, jsou podle inspekce v Česku dvě procenta. Společné mají to, že rodiny dětí, které je navštěvují, trpí chudobou či nezaměstnaností.  

Když děti úkoly neodevzdávají, využívá ZŠ Husova i policii. „Někdy ani nevíme, kde jsou, třeba se přestěhují a nenahlásí to,“ popisuje Pšeničková. S distančním vzděláváním mají podle ní problém ti, kteří selhávali i při normální prezenční výuce. „Jsou to nespolehlivé rodiny. Děti chodí za školu, mají hodně zameškaných hodin, obvykle mají kurátory,“ popisuje Pšeničková.

On-line výuku nemají ani děti na ústecké Základní škole Mojžíř. „U nás je to neproveditelné. Ve chvíli, kdy se může připojit jen pět šest dětí, nemůžeme těch zbylých patnáct dvacet postihovat. Musíme hledat jiné cesty, osobní konzultace a zadávání úkolů,“ popisuje ředitel Karel Bendlmajer.

Z jejich školy nespolupracuje zhruba dvacet žáků, ostatní se alespoň nějakým způsobem snaží. „Není to zase taková tragédie, jak bychom si mysleli, že se na to všichni ze sociálně slabých rodin vykašlou. To se neděje. Většina úkoly opravdu odevzdává, na individuální konzultace chodí, protočí se jich tu několik denně,“ uvádí ředitel. Přivítali také možnost scházet se až s šesti dětmi najednou. „Je to nejen rychlejší, ale také na sebe mohou navzájem reagovat, pracovat ve dvojicích,“ pochvaluje si Bendlmajer.

Na obou ústeckých školách pomáhá spolupracovat s některými rodinami nezisková organizace Člověk v tísni a Poradna pro občanství. „Viděla jsem, že například dětem vyzvedávají úkoly, nebo jim je sem nosí,“ popisuje Pšeničková. Kromě toho se jim alespoň po telefonu snaží pomáhat i s jejich plněním. „Děti často nerozumí ani zadání, nevědí, co se po nich chce. Rodiče jim neporadí, obvykle sami nemají ani dokončenou základní školu a učivo od třetí třídy je pro ně už náročné,“ popisuje Michaela Palaščáková z Člověka v tísni. 

Pracovníci organizace fungují jako prostředníci mezi rodinami a škole dávají zpětnou vazbu. Některým dětem také poskytují doučování a školy upozorňují na to, že je potřeba rodiny na individuální konzultace aktivně zvát. „S panem ředitelem Bendlmajerem jsme například řešili, že úkolů pro vyšší ročníky na druhém stupni je opravdu hodně, tak to škola upravila,“ vysvětluje Palaščáková.

Potvrzuje, že on-line výuka je bez dostatečného množství počítačů a hlavně bez připojení k internetu v těchto rodinách opravdu nerealizovatelná, i když by jim pomohla distanční výuku lépe zvládat. „S připojením je to utopie. My tady máme zhruba 200 žáků, kteří jsou na tom sociálně tak špatně, že jsou zapojeni do projektu Obědy zdarma. U nich se o nějaké technice nedá mluvit,“ vysvětluje Bendlmajer. Ani Člověk v tísni nemá tolik notebooků, aby je žákům mohli zajistit, na Ústí jich připadá jen kolem čtyřiceti.

Základní škola na romském sídlišti Chánov v Mostě využila pomoci organizace Česko.digital, ta jim sehnala 30 notebooků, a on-line výuku organizuje alespoň pro všechny žáky na druhém stupni. „Ze 183 dětí máme pouze dvě, které se výuky neúčastní,“ uvádí ředitelka Monika Kynclová. Žáci na prvním stupni si musí do školy pro papírové úkoly, dětem ze vzdálenějších oblastí úkoly vozí asistenti. Z peněz, které na podzim školám poslalo na nakoupení digitální techniky ministerstvo školství, pořídili notebooky či kamery pro pedagogy. „Díky financím z Nadace České spořitelny máme také sociální pedagožku, která dochází do rodin, pomáhá jim s úkoly, kontroluje, jestli si je vyzvedávají, a případně řeší, pokud se do výuky nezapojují,“ vysvětluje Kynclová.

Neziskové organizace i v Ústí nad Labem pomohly zapojit do výuky více žáků. „Když to srovnám s loňským rokem, tak to je nebe a dudy. Pro úkoly si chodila tak polovina až tři čtvrtiny rodin. Teď nám vypadává jen těch deset procent procent žáků. Víc rodin si i zajistilo připojení, aby se děti mohly on-line výuky zúčastnit,“ říká Pšeničková.

Zároveň oba ředitelé hodnotí individuální konzultace pro problémové žáky jako prospěšnější než klasickou výuku ve třídě. Hlavně proto, že se učitelé mohou zaměřit na konkrétní problémy u každého dítěte zvlášť. „U dětí, které se v běžných hodinách moc nezapojovaly, je individuální konzultace přínosnější,“ říká Bendlmajer.