Extremismus poslední dobou bují na všech frontách včetně té internetové. Česká policie však v boji s rasistickými webovými stránkami dlouhodobě ztroskotává, a to především kvůli jejich umístění v zahraničí. Stejně tak je tomu i v případě stránky White Media, která si mediální pozornost získala podporou norského atentátníka Anderse Breivika a zveřejněním nelegálního seznamu přistěhovalců. Stránka, která se chlubí hackerskými útoky na Džamilu Stehlíkovou či Tomáše Halíka a „black listy“ se jmény Karla Hvížďaly či Tomáše Sedláčka, bez problému funguje už několik let.

Ačkoliv je obsah White Media v rozporu s českým právem, policie stránku nemůže jednoduše zablokovat nebo postihnout její autory. Doména je totiž registrovaná na kalifornském DreamHost webhostingu (www.whois-search.com/whois/white-media.info) a vztahují se na ni tamní zákony, které umožňují mnohem širší svobodu projevu než u nás.

„Přestože podle našeho práva dochází k páchání trestné činnosti, úřady USA nesdělují orgánům České republiky údaje potřebné pro trestní řízení s ohledem na ochranu tamních ústavních hodnot,“ vysvětluje odborník na extremismus Miroslav Mareš.

Screen Shot 2013 08 28 at 15 23 45

Orgány Spojených států by spolupracovaly pouze v případě, že by činnost související se stránkami byla trestná i podle amerického práva.

Komplikovanost situace potvrzuje i mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Pavel Hanták. Stránky podle něj policie průběžně monitoruje, ale kvůli americké legislativě údajně není možné získat jakékoliv informace, které by českou policii dovedly ke konkrétním osobám.

„Nicméně policie se zabývá některými konkrétními příspěvky, a to například v souvislosti s podezřením na trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací,“ dodal Hanták.

Více o tom, jak policie dosud postupovala, však „z taktických důvodů“ odmítl sdělit.

Hackerské útoky na Špidlu, Halíka i Jacques

Někteří z těch, jejichž jména na stránkách White Media figurují, jsou však přesvědčeni, že policie nedělá vše, co by mohla. Myslí si to i publicistka a spisovatelka Iva Pekárková, kterou autoři stránek zařadili na seznam „xenofilů“ a jejíž kamarádce napadli e-mail a zveřejnili její soukromou korespondenci. „Podle mého názoru policie udělala zákonem stanovené minimum, ale už nic víc. Rozhodně by mohla udělat spoustu dalších věcí,“ myslí si Pekárková.

Mezi další oběti hackerů, kterými se White Media pyšní, patří například bývalá ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková, teolog Tomáš Halík, bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, bývalý premiér Vladimír Špidla, bývalá místopředsedkyně Strany zelených Kateřina Jacques, moderátorka Ester Janečková či festival Prague Pride.

Jména známých osobností se objevují také na jakýchsi „black listech“ imigrantů, zastánců multikulturalismu, homosexuálů, feministek a aktivistů. Seznamy obsahují jména, fotografie i osobní údaje, a porušují tak zákon na ochranu osobních údajů.

V sekci „Hnusáci a úchylové“ se nachází i profil novináře a spisovatele Karla Hvížďaly nesoucí se v následujícím duchu: „Publicista, pseudohumanistický pravdoláskař. Stejně pokřivený jako jeho dementní obličej.“ Hvížďala prý podobně koncentrovaný výčet nadávek vůči své osobě ještě neslyšel. „Nemá cenu na to reagovat, tím bychom dávali větší důležitost takovým nehorázným výkřikům,“ prohlásil publicista.

Hned pod ním má profil aktivista Lukáš Houdek, na White Media označovaný jako „homosexuální psycho-umělec a multikulturně levičácký aktivista“. Autoři webu dokonce zveřejnili Houdkovy soukromé fotografie, kterými doplnili článek o jeho výstavě na téma „divoký odsun“. „Nepřekvapilo mě to a nic si z toho nedělám. Je to snaha lidi zastrašit v tom, co dělají,“ domnívá se Houdek.

Antirasisty dělá z lidí toxoplasma

Kromě těchto seznamů tvoří obsah White Media videa a články prosycené propagandistickými prvky. Autoři používají rozsáhlou terminologii jako „diktatura menšin“, „xenofilie“, „etno-masochismus“ či „emaskulace společnosti“, které ve videích doplňuje emotivní hudba a sestřihy zpravodajství.

Většina videí s názvy jako „Černé zlo“, „Humanismus zabíjí“, „Imigrace = invaze“ či „Gender-terorismus“ je umístěna na serveru YouTube, který z 54 snímků zablokoval pouze čtyři. K autorství se hlásí právě White Media, videa však zveřejňuje pod různými účty.

Autoři White Media přirovnávají nacionalismus k imunitě národa, který jako organismus bojuje s „imigranty“ – bakteriemi a viry, snahu o genderovou rovnost nazývají terorismem a homosexuály úchyly. Podporují nacionální řecké hnutí Zlatý úsvit, norského atentátníka Anderse Breivika či vraždy homosexuálů v Iráku.

Nic z toho však není porušením amerického práva. Americká úprava svobody projevu zakotvená v prvním dodatku Ústavy Spojených států se zásadně neliší od toho, co upravuje článek 17 české Listiny základních práv a svobod. Nicméně rozdíl je v tom, že ve Spojených státech je nutné prokázat, že projev vyvolá „bezprostředně hrozící protiprávní jednání nebo vyjadřuje opravdovou hrozbu či úmysl zastrašit“.

Podle právníka Vladimíra Balaše pak v případě internetových stránek může být problémem, že k odstranění informací nabádajících k rasové nebo jiné nenávisti, musí vést obvykle soudní rozhodnutí. „Procedura může být zdlouhavá, náročná na dokazování – zejména u anonymních webových stránek – a finančně náročná,“ popisuje právník.

Řešení: Diplomatická cesta a pomoc nevládních organizací

Česká republika by se však podle Balaše mohla pokusit o nápravu diplomatickou cestou. „Koneckonců při řešení diplomatickou cestou by mohly být vzaty v úvahu také mezinárodní závazky států v oblasti lidských práv,“ míní Balaš.

Podle zprávy ministerstva vnitra o regulaci extremismu na internetu by mohly také české úřady následovat příkladu Číny a dalších restriktivnějších režimů a zablokovat přístup českých IP adres na extremistické webové stránky. Problémem tohoto opatření je, že by česká vláda snadno mohla být obviněna z cenzorských zásahů.

Částečnou pomoc může představovat i mediální tlak. Například po medializaci článku oslavujícího atentátníka Breivika nakonec autoři White Media text stáhli, radikální výroky odvolali a zveřejnili mírnější verzi.

Tlak v podobných případech mohou vyvíjet i nevládní mezinárodní organizace. V roce 2006 kupříkladu napomohla organizace Reportéři bez hranic k tomu, že vlastník amerického serveru zrušil polské stránky neonacistické skupiny Blood and Honour.

V tomto případě sehrálo významnou roli také to, že se Polákům podařilo přesvědčit americké úřady, že existuje konkrétní spojení mezi webovou stránkou a skutečným nezákonným jednáním – napadením osob z internetových seznamů Blood and Honour.

O dva roky později se podařilo přesvědčit FBI, aby vypnula i českou verzi Blood and Honour. Stalo se to ovšem až ve chvíli, kdy britská policie označila stránku za teroristickou.

Související