Ze smluv, které HN mají k dispozici, vyplývá, že ministerstvo přiznalo Omnipolu jen za tříletý servis strojů marži 69,5 milionu korun. Jinými slovy: osm a půl procenta z kontraktu na opravy, školení a dodávky náhradních dílů, který i s DPH vychází na skoro miliardu. Přitom, kdyby stát loni koupil letadla přímo od španělského výrobce, nikomu dalšímu by už provizi vyplácet nemusel.

Přesto však zůstává tajemstvím, kolik si celkově Omnipol vydělal na letadlech Casa. Jejich pořízení stálo spolu se servisem čtyři a půl miliardy korun. Problémem totiž je, že ve smlouvě na nákup Cas není na rozdíl od smlouvy na servis o marži žádná zmínka.

Omnipol nejprve letadla nakoupil a pak prodal. Neměl tedy důvod psát do smlouvy, kolik procent si přirazil a české ministerstvo to ani nevyžadovalo. Právě na tom, že není jasné, o kolik stát nakupuje dráž, fungoval už od 90. let systém nakupování zbraní přes prostředníky.

Osmiapůlprocentní marže na servis letadel tak zůstává jediným oficiálním údajem při hledání odpovědi na to, kolik si od státu účtují prostředníci při zbrojních zakázkách. Přes firmy jako Omnipol, za kterým stojí zbrojař Richard Háva, přítel ministra financí Miroslava Kalouska, totiž armáda uskutečňuje své největší nákupy.

„Naše marže jsou pouhá čtyři procenta. V tom jsou zahrnuty všechny naše náklady i zisk,“ tvrdil HN nedávno ředitel Omnipolu Michal Hon. Jenže už jenom více než dvojnásobná výška marže, která je ve smlouvě na servis letadel, ukazuje, že Omnipol může inkasovat i více. Týdeník Respekt nedávno napsal, že provize pro Omnipol se může blížit až k miliardě.

Právě roli zprostředkovatelských firem chce současná vláda omezit. Premiér Nečas nedávno slíbil, že změní šestnáct let starý zákon, který armádě nařizuje služby těchto společností využívat při nákupu všech zahraničních zbraní. Letadla Casa totiž nejsou jediné, za které si ministerstvo obrany připlatilo. Dráž než jiné státy nakoupilo třeba obrněné vozidla Iveco, nebo Dingo. Ani v jednom případě armáda nenakupovala přímo od výrobce, ale od domácích firem, kterými v tomto případě byly Praga-export a MPI Group.

Zmiňovaná smlouva s Omnipolem na servis Cas je také dobrým vodítkem k pochopení, jak lehce se dá zbrojní zakázka prodražit.

Ministerstvo smlouvu totiž podepsalo až letos v březnu – skoro rok poté, co uzavřelo kontrakt na nákup samotných letadel. „Takže nás měl vlastně dodavatel v hrsti a mohl si vyjednat téměř jakékoliv podmínky. Bez servisu totiž letadla zůstat nemohla,“ upozorňuje expert Tomáš Soušek z časopisu Letectví a kosmonautika. Výsledkem je, že tříletý servis letadel Casa vychází o více než polovinu dráž než například servis na vládní letadla Airbus.

Související