Věc se patří považovat za zničenou, pokud není její oprava již rentabilní. Do věci lze zasáhnout i takovým způsobem, který ji zcela nezničí, nýbrž „pouze“ sníží její hodnotu – buď funkční (auto je nepojízdné) nebo estetickou (kufr je poškrábaný). Jako poškození je nezbytné hodnotit i narušení určité organizovanosti hromadné věci (např. zpřeházené záznamy v archivu).

Poskytuje-li se za škodu na věci peněžitá náhrada, potýká se soudobá praxe s tím, jak vysoká náhrada má být poskytnuta v případě poškození opotřebované věci. Zjednodušeně lze říci, že vždy porovnáváme dva stavy: skutečný stav věci poškozeného po škodné události a hypotetický stav věci, který by tu byl, kdyby nedošlo ke škodě. Východiskem je obvyklá cena věci v okamžiku poškození – a ta je samozřejmě u opotřebovaných věcí nižší než u věcí nových.

Proto nový občanský zákoník stanoví, že posouzením obou stavů dospějeme k částce, která není konečná. Je to východisko, které musíme dále korigovat: slovy zákona musíme zohlednit to, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci. Poskytnutá náhrada musí umožnit přiměřenou obnovu struktury celkového majetku poškozeného tak, aby jej mohl užívat v takové míře a takovým způsobem, jako před poškozením.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se