Profesor Haňka: Vystudovat bakaláře musí být prestižnější a náročnější

Jaké jsou největší překážky dobrého fungování český vysokých škol?
Trápí mě velká roztříštěnost. Není tu jasně daný rozdíl mezi profesně a univerzitně orientovanými vysokými školami. Děsivý je také ten trend ohromného nárůstu studentů, kvůli čemuž se snížila úroveň škol. Zároveň zanedbáváme tu špičku výjimečně nadaných mladých lidí, kteří potřebují vysokou školu, která je dostatečně zatíží. Z anglického pohledu těžko dovedu pochopit, jak někdo může pracovat na plný úvazek a k tomu studovat na denním studiu.

Jak se chce Rada pro reformu vysokoškolského vzdělávání, které předsedáte, s těmito problémy vypořádat?
Nejprve jsme identifikovali problém s řízením a samosprávou vysokých škol. Do roku 1989 byly vysoké školy řízeny centrálně po stranické linii, což nebyl stav odpovídající realitě. Po Sametové revoluci se všechno najednou velmi zdemokratizovalo. Kyvadlo, které do té doby bylo vychýleno vlevo, rychle prolétlo na pravou stranu, kde bylo zachyceno a ukotveno v současných zákonech. Minulo přitom ten střed, kde by to zhruba mělo být.

Rada doporučuje, aby se Češi inspirovali vysokoškolským systémem v Rakousku...
Nám se hlavně líbí rakouský systém řízení založený na distribuci pravomoci mezi správní radu, vedení univerzity a univerzitní senát. Líbí se nám také, jak je rakouský systém navázaný na společnost. Doporučujeme, aby ve správních radách českých vysokých škol zasedli jak akademici,  tak lidé z venku s tím, že to musí být osoby činné v odpovědných pozicích ve společnosti, především ve vědě,  kultuře nebo hospodářské sféře. Současně to ovšem nemohou být politici nebo lidé v posledních čtyřech letech v politice činní.

Co dál nám Rakušané mohli ještě "nabídnout"?
Líbí se mi například rakouský způsob voleb do vedení univerzity. V Česku se rektoři, děkani a profesoři vybírají způsobem, který je příliš uzavřený. Tady se stává profesorem člověk, který o jmenování požádá. Čtyři nebo pět lidí ho odborně posoudí a o jejich návrhu hlasuje vědecká rada vysoké školy. S rektory a děkany je to podobné, ty volí akademický senát univerzity. Všichni ti lidé jsou tedy vybíráni uvnitř autonomního systému. Univerzita pak nemá to, čemu já říkám nová krev.

Jak se má vybírání lidí do čela fakult a univerzit změnit?
Rektor by měla být veřejně inzerovaná pozice. Třeba Rakousko to má přímo ve vysokoškolském zákoně. Funguje to tak i na drtivé většině evropských nebo světových univerzit. V Cambridge jsme minulý rok zahájili výběrové řízení na rektora. Někdy na jaře vyšel inzerát v řadě novin a odborných časopisů: Cambridgeská univerzita hledá rektora, který se ujme funkce v říjnu 2010. Očekáváme, že to bude jedinec s prokázanými schopnostmi řídit světovou univerzitu, která právě dovršila 800 let své existence. Kdo má zájem o bližší informace, ať se ozve.

A kdo ho pak reálně vybírá?
Třeba v Rakousku to dělají tak, že akademický senát z kandidátů vybere tři, které doporučí správní radě. Ta potom hlasuje. Rektor by měla být osoba s mezinárodními zkušenostmi a s organizačními a ekonomickými schopnostmi vést univerzitu. On ani nemusí být světoznámý vědec. Je důležité, aby to byl člověk, který bude schopen tu univerzitu řídit, vést kupředu a rozvíjet.  Podobně by se to mělo dělat s děkany.

Jak by se měl řešit pokles kvality vysokých škol?
U nás se příliš zjednodušeně aplikoval Boloňský proces, který měl zvýšit mobilitu studentů a zvýšit efektivitu vysokých škol zavedením tzv. dvoustupňové vzdělávání, kterým je vzdělání základní a postgraduální  (Bc., Mgr. a PhD., pozn. red.) . V ČR se to zjednodušilo na to, že nejprve člověk studuje na bakaláře a potom na magistra. A teprve potom může být doktorandem. To ale není pravda. Boloňská dohoda říká, že bakalář může jít na postgraduální studium, což je buď magistr nebo doktorand. Nemusí se to brát stupeň po stupni. V Cambridge máme většinou bakaláře, kteří k nám přijdou a jdou rovnou na PhD studium.

Z bakaláře rovnou na doktorát?
To jste nevěděla? Je to běžné v řadě zemí. V Cambridge máme studenty, kteří si v Česku udělali bakaláře a k nám pak šli na PhD. V Česku se ale jen vzalo standardní pětileté studium, a to se rozdělilo na tříletého bakaláře a dvouletého navazujícího magistra. Boloňský proces žádného navazujícího magistra nezná. Bakalářské studium je podle Boloňské deklarace ukončené vysokoškolské vzdělání, magistr je pak postgraduální studium s další specializací. Například v Cambridgi jsou lidé, kteří vystudovali bakalářské studium, šli pracovat a pak zjistili, že potřebují ještě užší specializaci. Takže jdou ještě na rok nebo na dva na magistra, kam je obvykle vyšle zaměstnavatel, a taky za ně již platí plné školné.

Jak by se to nás mohlo změnit?
Na ten Boloňský proces  je zapotřebí se podívat znovu. Náklady na vysoké školství sice pořád mírně narůstají, ale současně máme třikrát více studentů. Náklady na jednoho studenta tedy klesají, protože se dělí mnohem větším počtem lidí. My se nyní musíme vrátit na začátek a zajistit, aby bakalář byl chápán jako hotové vysokoškolské studium. Musíme bakalářské studium pozvednout, dát bakalářům ukončené vzdělání, zefektivnit ho a současně ho udělat náročnějším. Kdybychom se o takové zefektivnění pokusili,  tak by se šmahem zlepšily statistiky o tom,  kolik stojí vysokoškolské studium. Mohli bychom studentům říci: bakalářské studium vám bude platit stát, ale pokud si budete chtít později zlepšit svoji kvalifikaci dalším studiem, tak to si budete už muset zaplatit sami, případně váš zaměstnavatel.

Čím se dál bude rada zabývat?
Mimojiné i otázkami kvality. Českým vysokým školám chybí proces hodnocení a zajišťování kvality. Akreditační komise nemůže "uhlídat" kvalitu vysokých škol a samotné vysoké školy žádný interní proces hodnocení kvality obvykle nemají.

Jak bude rada pracovat po volbách, až přijde nový ministr?
Předpokládám, že až bude jmenován nový ministr, tak mu nabídnu svoji rezignaci. Je možné, že bude chtít jiného předsedu Rady nebo nebude cítit potřebu tu Radu mít vůbec. Jsem ale optimista. Myslím, že každý ministr, který přijde, si bude vědom toho, že vysoké školy jsou základem budoucí prosperity národa a že reforma vysokoškolského vzdělávání a s tím související problémy potřebuje řešení.