Hlavní lékařský odborář Engel, definitivně vyhozený z vinohradské nemocnice, chce odejít na Maltu. Je to v mnoha ohledech zajímavá destinace. V sedmdesátých letech tam vysílal československý komunistický režim lékaře, kteří uměli pár slov anglicky, jako stávkokaze. Češi a Slováci tam společně s Tunisany a Pákistánci zajišťovali lékařskou péči poté, co do stávky vstoupili tamní lékaři.

Důvod maltských protestů z let 1977-1987 byl stejný jako teď u nás. Nízké platy a systém vzdělávání. Ten maltský nařizoval čerstvě vystudovaným doktorům zůstat dva roky v nemocnici, kde vykonávali během svých studií praxi. To dost připomíná desetinové úvazky, které musejí čeští mladí lékaři brát v nemocnicích, aby měli šanci na atestaci a tím i na další postup.

Malta je zajímavá i z jiného důvodu. Ukazuje, co se mohlo stát u nás, kdyby česká vláda neustoupila. Zpráva European Observatory on Health Care Systems z roku 1999 popisuje (kromě drastických dopadů na pacienty) i zajímavé vedlejší efekty maltské krize. Na Maltě došlo k masivnímu rozvoji privátních zdravotnických zařízení. A po deseti letech, když se problém vyřešil, se na ostrov vrátili ze zahraničí lékaři s lepší kvalifikací - což zlepšilo úroveň zdravotní péče.

Maltská lekce tak říká cosi podstatného i nám. Hlavně o motivaci lidí, kteří se pokoušeli do poslední chvíle dohodě lékařů s vládou zabránit. Mohla být dvojí. Buď zlepšit zdravotní péči v Česku v horizontu deseti let. Nebo pomoci soukromému zdravotnímu byznysu. Co z toho měli v úmyslu například poslanci ODS Marek Šnajdr a Boris Šťastný, ať nám vysvětlí sami. Možná byli na Maltě na stáži už před Engelem.

Související