Karel Eliáš je jeden z nejuznávanějších odborníků na občanské a obchodní právo. V roce 2010 ho tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl pověřil vedením týmu pro sepsání nového občanského zákoníku. První návrh vznikl před dvěma lety, kvůli pádu Topolánkovy vlády ho ale sněmovna nezačala projednávat. Eliáš působí na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Po loňském skandálu s rychlostudenty a podezření, že se ve škole kupčilo s tituly, se stal členem vedení fakulty. Koncem ledna se ale místa proděkana vzdal, protože nesouhlasil s kroky nového děkana Květoslava Růžičky.

Jedenáct let píše občanský zákoník, nejrozsáhlejší zákon, jaký vzniká na českém území od roku 1811. Karel Eliáš, profesor na právnické fakultě v Plzni, tvrdí, že zákoník napsal s týmem spolupracovníků tak, aby mu rozuměl i laik - právě proto, že jde o paragrafy, které může v životě potřebovat každý. "V jednom z posudků jazykových odborníků stojí, že výrazně převyšuje ostatní soudobé zákony," říká Eliáš. Hlavní návrhy změn v občanském zákoníku čtěte ZDE.

HN: Proč vůbec potřebujeme nový zákoník?

Jednoduše se dá říct, že současný zákoník je poznamenaný tím, že politici a stát nejlépe vědí, jak se mají lidé chovat. Chceme postavit občanský zákoník na myšlence, že soukromé právo je tady proto, aby podporovalo a aby nebránilo svobodné iniciativě jednotlivce. Protože na soukromé iniciativě je postaven rozvoj společnosti.

HN: Zkuste příklad, prosím.

Třeba smluvní právo. Dnes platí, že pro spoustu smluv se nařizuje písemná forma. A v případě, že dva se domluví, věří si, tak proč jim ji nutit pod sankcí neplatnosti smlouvy? Zákoník má v sobě dvě základní myšlenky. Zaprvé: člověk je svobodný a má právo hledat si své štěstí, kde chce. A ta druhá, že jsou situace, kdy se někdo ocitne v pozici slabší strany a tu je třeba podržet. Tady desítky let převládal názor, že občanské právo je nástrojem k řízení společnosti. Což je špatně, protože život vždycky byl a bude chaotický. Je tady obrovská variabilita a je na lidech, jak si život zařídí. A ať chodí k soudu, teprve když se nedomluví.

HN: Už se minulému návrhu vyčítalo, jestli nejde příliš do hloubky. Proč dnes řešit, jestli smíte hnát dobytek přes něčí pozemek? Jablka padající přes plot k sousedovi? Nebo včely, které ulétnou na cizí zahradu?

Na to se dá říct, že zákoník musí dát odpověď v případech, kdy se lidé nedomluví. A třeba u sousedských práv tomu věnujeme mnohem větší pozornost než dnes, protože mezi sousedy přece vzniká nejvíc sporů. Navíc jablka, včely, dobytek, to jsou prostě situace, které se docela často objeví. Například náměstku ministra spravedlnosti Filipu Melzerovi loni přiletěl na zahradu včelí roj. Takže to není nějaká situace úplně odtržená od života. A četl jsem také nějaké studie o zemědělství, v nichž se vidí východisko v extenzivním chovu dobytka. Co my víme, co bude za dvacet let?

HN: Proč to vlastně trvalo tak dlouho? Vždyť podnět dal v roce 2000 už ministr Motejl.

Upřímně řečeno, museli jsme se spoustu věcí naučit. Návrh zákoníku byl hotov v roce 2006 a zbytek času byla diskuse. Velkou úlohu v tom sehrála pražská právnická fakulta, která uspořádala asi deset seminářů a vždy pozvala právnické superstar z ciziny. Zároveň se opravovalo, prověřovalo, jestli je vše dobře...

HN: Rád říkáte, že vás právo učila šachta, když jste pracoval jako podnikový právník na dolech. Takže je zákoník napsaný tak, aby mu rozuměl každý?

Asi nejlepší vysvědčení nám ale dal Ústav pro jazyk český a druhé bývalý ředitel ústavu. A oba posudky se vyjádřily tak, že jazyková úroveň textu je taková, že mu porozumí i laik.

Související